Slavíme Den dětí - 1. všetatské zimní olympijské hry
Jak oslavit Den dětí? Připravíme zimní olympijské hry!
Zdá se vám to jako protimluv? Určitě, ale již vloni jsem psal, že v naší sborovně máme všehoschopné učitelky (ale i učitele), pro něž nic není problém. A když jsme před rokem oslavili Den dětí sportovními soutěžemi v rámci 1. všetatských letních olympijských her, nebudeme se přeci letos opakovat a připravíme 1. všetatské zimní olympijské hry. A v čem že budou děti soutěžit? No přeci v zimních olympijských sportech. Takže byl připraven cca 7kilometrový okruh s 15 stanovišti. Je libo curling, akrobatické lyžování, boby, saně, biatlon, štafeta, hod sněhovou koulí nebo lyžařskou hůlkou, střelba, slalom nebo kvíz ze zimních olympijských sportů? To vše museli sportovci 35 družstev reprezentujících státy celého světa absolvovat. A pro družstva, která na trať ještě nebyla vypuštěna, nebo naopak již vše absolvovala, byly v budově školy připraveny soutěže trochu jiné – malování na šálu, tvorba olympijského maskota, ošetření lehčích běžných úrazů i kvíz o historii olympijských her. Nechybělo slavnostní zahájení s nástupem všech soutěžících, zapálení olympijského ohně a ještě něco navíc. Scénka z historického lyžařského běžeckého závodu z roku 1913 – ta slavná epizoda o hrdinství Hanče a Vrbaty. Ale v podání našich „sportovců“ neskončila tragicky, Vrbata zabalil promrzlého kamaráda do svého kabátu a oba společně se zachránili. Kamarádství zvítězilo nad mrazem a fujavicí. Toto poselství mělo být motivací i pro všechny zúčastněné sportovce. Navzájem si pomáhat, táhnout v týmu společně. Deváťáci i osmáci aby pomohli prvňáčkům, soutěží přece tým, ne jednotlivci.
A jak zimní olympiáda skončila? Asi nejlepším důkazem by bylo video ze závěrečného vyhlašování vítězů. I tým, který skončil na tom 35. místě, dostal medaile, tak jako ti, kteří se umístili před ním. Ano, všichni sportovci odcházeli domů s medailí na krku – to byl zas příspěvek zájmového kroužku, který pod vedením pana učitele medaile vytiskl na 3D tiskárně. Samozřejmě první 3 mužstva měla medaile zlaté, stříbrné a bronzové a k tomu ještě malou sladkost na obnovení vydané energie. Je to klišé, ale bohužel nelze to napsat jinak. Vítězi byli všichni. Vydali se ze všech svých sil, pomáhali si navzájem, starší se starali a o nejmenší – vítězilo kamarádství, přátelství, vzájemná pomoc. Žádný konflikt, svár, posměšky. Za to se sluší všem soutěžícím poděkovat. Naplnili tak olympijský slib, který na samém začátku složili.
Nelze také nepoděkovat všem obětavým organizátorům. Především oběma tělocvikářům, kteří vše promysleli, připravili, zorganizovali. Dále učitelům a asistentům za iniciativu a nápaditost, s jakými si připravili svá stanoviště. Jen pro příklad – jak realizovat v 25 stupních akrobatické lyžování, jízdu na bobech, curling nebo hod sněhovou koulí… A dá se – chce to jen fantazii, nápad a pak práci s přípravou. Za to, kolegové, vám patří obrovský dík. A nepedagogové? Nestáli stranou – olympijský oheň, ozvučení, občerstvení, pomoc na stanovištích. I vám veliký dík.
A na závěr jen nesmělý povzdech. A co ta naše sborovna vymyslí příště? Hry na Měsíci, pod vodou, nebo? Přiznávám, že moje fantazie je na to slabá. Necháme se překvapit.
St. Poddaný, zástupce
(Další fotografie najdete ve fotogalerii. Budou postupně přibývat.)
